Poklad na Slaném jezeře

Když si akrobatický lyžař Aleš Valenta skočil na olympijských hrách pro zlatou medaili, oznámila to všechna zdejší média jako svou první zprávu. Slova, která byla o události vyslovena a napsána, se nedají spočítat. Když nevidomá Kateřina Teplá získala na paralympiádě zlatou medaili, věnovala tomu například MF Dnes dvaadvacet řádků uvnitř listu a Lidové noviny navlas stejný rozměr. Za událost hodnou titulní strany to uznal jen deník Právo, po zisku druhé a posléze i třetí medaile stejnou sportovkyní už ale nudu celé záležitosti rozpoznali i tam a noticku odsunuli mezi krátké zprávy v rubrice Sport. Celkem přesně to ilustruje tuzemský zájem o sportovní zápolení ryzích amatérů, lidí s postižením. Na olympiádu vyslala Česká republika osmdesát sportovců, na paralympiádu šest. Na víc nebyly peníze. Není to samozřejmě česká specialita, paralympijské výpravy všech zemí jsou menší, informace o nich v médiích stručnější. Ani německé nebo rakouské deníky nevěnují paralympiádě takovou pozornost jako soupeření „zdravých“ a slavných sportovců. Rozdíl byl vidět i přímo na místě v Salt Lake City: olympiádu zahájil prezident George Bush osobně, paralympioniky pak přivítal projevem natočeným na video. V komentářích k průběhu olympijských her hýřili novináři i fandové nejrůznějšími nadšenými přívlastky - překonání sama sebe, vítězství vůle, skvělí borci, oslňující nasazení a není nutné zvítězit, nýbrž zúčastnit se. Divné je, že při paralympiádě je téměř nečteme a neslyšíme, i když té…