Trable s eurem

Tak jako měl Nový rok 2000 coby hlavní téma zhroucení počítačové sítě (kdo si ještě vzpomene na zkratku Y2K?), Nový rok 2002 žije přípravami na uvedení euromincí a eurobankovek do oběhu. Završení projektu jednotné měny je samozřejmě hlavně psychologický přelom - dvanáct národů Evropy se rozloučí se svými státníky, spisovateli a národními hrdiny na letitých bankovkách. Pak jsou tu věci, řekněme, technicko-organizační: Wall Street Journal a další západní deníky opakovaně referují o pokusech podvodníků ošidit zmatené či méně informované Evropany (výzvou pro zloděje jsou pochopitelně i kamiony s nákladem mincí, které křižují kontinentem). Změna má ovšem i ryze obchodní dopady. The Economist cituje studii IBM, podle níž francouzské automaty na nápoje počítají s dvěma franky za kelímek (0,3049 eura). Po výměně mincí obchodní logika velí jít dolů na 30 eurocentů - firma bude mít tržby nižší o 1,5 procenta. Ledaže by seřídila automaty na menší objem nápojů. Tentýž problém z jiného úhlu: letos v březnu se Respekt obrátil na své přispěvatele v euro-zóně s otázkou, jaké mince se v jejich zemi obvykle dávají žebrákům. Jestliže Italové házejí do klobouku zpravidla 500 či 1000 lir, nyní to asi bude padesát eurocentů či jedno euro, tudíž žebráci utrží dvojnásobek. Jejich španělští kolegové naopak zřejmě budou škodní: dnes se jim dává nejvýš 100 peset (0,6 eura), po Novém roce to patrně bude jen půl eura. The Economist takto v listopadu rozebíral vyhlídky katolické církve. Při…