Mohli nechat stavbu prázdnou,

Leo Pavlát se začátkem září zúčastnil slavnostního otevření berlínského židovského muzea. Jak podotýká, projekt v něm zanechal poněkud smíšené pocity.

V pražském Židovském muzeu trvá prohlídka v průměru asi tři hodiny. Kolik hodin si člověk musí vyhradit, aby zhlédl berlínskou expozici?

Na dobré prohlédnutí stačí také asi tři hodiny. Je tam však velmi důmyslně vymyšlená audiovizuální část včetně edukační části, takže člověk může před obrazovkami strávit celý den. Výstava je koncipovaná jako převyprávění více než tisíce let starého příběhu Židů v Německu - na podobném narativním principu je založeno také například Muzeum diaspory v Tel Avivu či Muzeum holocaustu ve Washingtonu. Zato naše pražská expozice je spíše tradiční. Nevypráví dějiny prvoplánově, nýbrž je postavena na sbírkových předmětech, za kterými se teprve skrývá samotný příběh. Rozdíl je také v tom, že v Berlíně vybudovali pro muzeum novou budovu, kdežto u nás máme vše v synagogách.

V souvislosti s audiovizuálními efekty se v médiích objevovala obava, že v Berlíně vznikne jakýsi židovský Disneyland.

Ne, nic takového tam není. Efekty se snaží návštěvníky informovat, nikoli hrubě pracovat s jejich city. Vidím tam spíše jiné problémy. Především to, že při stavbě budovy nikdo nekoordinoval její pozoruhodný design s budoucí expozicí. Stavba byla veřejnosti přístupná už dva roky před instalací výstavy a mnoho lidí po jejím zhlédnutí prohlásilo, že by bylo nejlepší ji prostě…