Před dvěma lety změnili tehdy neznámí američtí filmaři Daniel Myrick a Eduardo Sánchez život mnoha lidí. Rozhodně na ně nikdy nezapomenou obyvatelé malého novoanglického městečka Burkittsville, které se stalo kulisou jejich filmu Blair Witch Project a od té doby čelí invazi turistů. Snímek pojednával o tom, jak se studentské trojici vymstí pokus nafilmovat čarodějnickou legendu, a po premiéře se do Burkittsvillu sjely davy odvážných pokračovatelů odmítajících věřit, že je to jenom film. Šedesátitisícová prvotina vydělala v krátké době desítky milionů dolarů a bylo jen otázkou času, kdy se objeví pokračování. Stalo se, a letos na jaře dorazila Blair Witch II i do České republiky. Nebyla zde přijata zrovna nadšeně. Myrick a Sánchez tentokrát pouze napsali scénář, o režii se postaral Joe Berlinger a kritici výsledku vyčítají, na rozdíl od „amatérsky syrového“ vzoru, přemíru hororových klišé, hollywoodskou výpravu a minimální myšlenkovou náplň. Ani profesionální kabát ale zdaleka nepřekryl to, co je na pátrání po „čarodějnici z Blair Witch“ nejzajímavější: mystifikaci, zapojení diváků do hry a přiznání, že pohled na realitu „pozitivním“ okem televizní kamery přináší obrovské komplikace.
Zrušení hranice
Záhada Blair Witch, film popisující zmizení trojice studentů, kteří se s ručními kamerami vydali do marylandských lesů pátrat po stopách Elly Edwardsové, obviněné před třemi stoletími z čarodějnictví, se tuctovému hororu nepodobá vůbec ničím. Snímek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
