Dopisy

Kdy už skončí omílání internetové mantry?

Ondřej Šteffl dostal prostor k prosazování počítačové ideologie (Jako žába na prameni, Respekt č. 22/2001). Nastoluji tedy paličskou anarchistickou otázku: Potřebujeme utratit přes 7 miliard za připojení škol k internetu? Odpověď netřeba dlouze hledat. Na okraji pozornosti našeho tisku byla v učitelských novinách uveřejněna malinkatá zprávička: Podle výzkumu ve Švédsku se prokázalo, že investice do informatiky ve školství nemají vůbec žádný vliv na vzdělanost vyučovaných a že IT znalosti absolventů nejdráže vybavených škol nepřekročily ve výsledku znalosti absolventů čtyřhodinového (laciného) kurzu. Investice ze státní kasy, které Švédská společnost prohnala skrze počítačové obchodníky, tak „vyletěly komínem“. Příslušná vědecká instituce navrhla vládě, aby nemrhala penězi ve školství na drahou kancelářskou techniku, ale investovala do lidí.Sny o tom, že internet je médium, které magicky ovládne život společnosti, a že je nezbytné s ním seznamovat děti již od plenek, mají charakter ideologie. Je však možné nahlížet problém i tak, že internet je především žrout času, který pro děti představuje něco jako dálkové ovládání k televizní obrazovce, umožňující jim pohybovat se ve dvouvteřinových samplech blikající nařvanou virtuální prázdnotou. Pro příště navrhuji panu Štefflovi nový podtitulek článku: Rychlému zavádění internetu do škol by měl bránit zdravý…