Britské parlamentní volby nepřinesly žádné velké překvapení. Tony Blair byl zvolen na druhé čtyřleté období, se 413 poslanci z 659. Ve svém pohnutém povolebním projevu přísahal, že „nejenom ti nahoře, ale každý člověk v Británii dostane svou šanci uspět“. Slíbil obrovské investice na zlepšení veřejných služeb, s tím, že už byly dovršeny přípravné práce a nyní nastává období rozsáhlých reforem. Lidé mu věří, ale podmínečně. Jestli své sliby nesplní, půjde stejnou cestou, jakou odešli konzervativci v roce 1997.Ti po znovu prohraných volbách přestávají hrát roli solidní opozice, kterou si začínají přivlastňovat liberální demokraté, protože jsou stranou na vzestupu, což se o konzervativcích říct nedá. Kvůli tomu se William Hague vzdal vedení strany. Když před čtyřmi lety převzal zdecimované konzervativce, sliboval, že do příštích voleb vybuduje milionovou členskou základnu. To se nestalo, udržel nějakých 400 tisíc. Jejich volební kampaň byla navíc naprosto dezorientovaná. Snažili se vyvolat celonárodní xenofobii varováním, že labouristé plánují vydat Evropě libru a vyměnit ji za bezcenné euro. Labouristé se ani nenamáhali kontrovat: každý přece ví, že nejdříve bude referendum a po jeho výsledku buď euro, nebo nadále libra. Dále vytýkali labouristům špatnou imigrační politiku, laxní přístup k cizincům a k přistěhovalcům. Nepřímým důsledkem takto rozvířené rasové otázky byly bouře v Oldhamu. Těsně před volbami pak vydali varování, že lavinovité vítězství labouristů bude…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
