Jarka Stuchlíková

Příběh irské krize

Příští pondělí bude mít pro Severní Irsko větší význam než předcházející volby.

Je 24. prosince a já se probouzím až po osmé. Jsem v domě své dcery a jejího anglického muže, v městečku St. Albans kousek od Londýna. Ze sousedních pokojů, obývaných mými třemi vnoučaty, se ozývá ryk, který mě rychle přivádí z říše snů do reality.

Hrozba ptačí chřipky obchází Evropou. A nejenom Evropou, Spojenými státy, Afrikou, o Asii ani nemluvě. Panika ještě nevládne, ale starosti ano. V televizi do nastrčeného mikrofonu žena na sugestivně položenou otázku mechanicky odpovídá „Ale to víte, že se bojíme…“ v podstatě proto, že se to od ní očekává.

Za necelých čtyřicet let své aktivní éry zabila ETA přes osm set lidí a stali se noční můrou Španělska. Novější zkušenost však říká, že srovnatelnou bilanci, dvě stě mrtvých, zvládnou teroristé jiného kalibru doslova za pár minut.

Musíme si konečně připustit, že ne všechno můžeme plánovat a kontrolovat a že je zbytečné se stresovat předem, když vlastně nevíme, odkud to přijde, a jestli to vůbec přijde.

Přinášíme dva různé názory na nebezpečí spojená s ptačí chřipkou. Je nutné udržovat drůbež pod střechou, nebo se riziko zveličuje?

Británie se v březnu stane první zemí na světě, kde budou úřady systematicky monitorovat pohyby všech vozidel na silnicích. Kamery rodícího se systému umožní identifikovat a sledovat jakékoli auto. Bezpečnostní složky se radují, ochránci lidských práv naopak bijí na poplach.

Shodou okolností jsem třikrát stála poblíž, když se přijímali noví členové do Evropské unie. V roce 1975 jsem byla u přijetí Anglie a Irska, v roce 1986 Španělska a konečně v loňském roce České republiky. Pro obyvatele Česka z této zkušenosti vyplývá zajímavá zpráva: ani v minulosti to nováčci v EU neměli nijak snadné.

Zvěst o těch šesti statečných ženách letí světem. Snoubenka a sestry katolíka zavražděného nedávno členy katolické IRA v Severním Irsku se postavily proti gangsterům a způsobily poprask na obou březích Atlantiku. V Americe je přijal prezident Bush, Evropa je zve do svého parlamentu. V jejich hře totiž není jen velká osobní tragédie, ale i naděje pro zemi sevřenou strachem a staletími nenávisti.