Jedna z trýznivých vzpomínek hrdiny známé knihy Spolčení hlupců Ignácia Reillyho se týká cesty z města Baton Rouge do New Orleansu. Ačkoli trpěl fobií z dopravních prostředků, musel ji absolvovat v taxíku. Dopadlo to špatně: nešťastný majitel vozidla v závěru cesty přišel o řidičský průkaz. Reilly ho totiž donutil k několikanásobnému nedodržení předepsané minimální rychlosti. Představíme-li si takzvanou alternativní hudební scénu jako dálnici, tak i na ní se dá najít vozidlo, jež soustavně nedosahuje povinné minimální rychlosti. Je to skupina Low - trio z města Duluth ve státě Minnesota. Obecná představa radikální rockové hudby většinou vychází z poněkud infantilního hesla: „Rychleji! Hlasitěji!“ Low jsou sice radikální až na půdu, ale v jejich případě jako by rychlost neexistovala ani jako vzdálená možnost. P odobně dokáží Low přesvědčit posluchače i o relativitě pojmu hlasitost. V tichu, jež často bývá významnou součástí jejich hudby, stačí jen trochu přidat na intenzitě, a posluchači jsou rázem tak „plni zvuku“, že jejich lebky hrozí puknutím. Zdejší publikum mělo šanci se o tom přesvědčit minulé pondělí na koncertě Low v pražské Akropoli. Takřka zároveň se v obchodech objevila i jejich nová deska - Things We Lost In The Fire.
Klid po zániku
Titul desky mluví o „věcech, o něž jsme přišli při požáru“. Hudba na ní je „klidná“ a podobně jako dříve to je ten typ klidu, který nastává po zániku. Ostatně název jednoho staršího EP zní "Písně pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
