Když na podzim 1997 ztratila důvěryhodnost ODS, byl důsledkem toho vznik Unie svobody a později povolební pat, jehož strnulé pořádky trvají dodnes. Češi tak zažili jeden model pudu politické sebezáchovy. V mnohem vyhrocenější podobě prožívá podobnou situaci už dva měsíce Německo. Obrovský finanční skandál otřásl legendou bývalého kancléře Kohla a zpochybnil čest jeho křesťanských demokratů. Německý model řešení ještě není znám, ale bude navýsost důležitý: půda se totiž chvěje pod tradiční politickou stranou „tahouna Evropské unie“, našeho největšího souseda i obchodního partnera. Ozdraví se CDU vlastními silami, nebo se rozloží? Ať tak, nebo tak, výsledek ovlivní nejenom Německo, ale i nás a celou Evropu.
Kde najít „zdravé síly“
Bez nějakého udávání, jakoby samospádem vyplouvají v Německu od konce listopadu na povrch další a další podezření i fakta. Miliony marek coby nepřiznané a nezdaněné příspěvky do stranické pokladny CDU, sebevražda dlouholetého pokladníka její parlamentní frakce, náznaky, že kasu křesťanských demokratů podpořil špinavými penězi i někdejší francouzský prezident Mitterrand, údajní židovští sponzoři. . . Němci se tak ocitli před dilematem nejlépe známým z Itálie, ale také z Belgie a dalších zemí včetně naší. Jak se zachovat, když zkolabuje věrohodnost zavedené politické strany? Kde najít nové „zdravé síly“? Spolehnout se na vnitrostranickou obrodu, na sebezáchovné mechanismy uvnitř postižené partaje, nebo začít znovu na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 27 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
