Je překvapivé, jak bohaté tradice „námořního“ válčení mohou mít dva tak typicky suchozemské státy jako Česko a Maďarsko. Zvláště když slovo „námořní“ nebudeme brát úplně doslova. Například 5. listopadu 1938 se u Medveďova málem střetly v bitvě maďarská hlídková loď Kecskemét a chlouba tehdejší československé dunajské flotily, loď President Masaryk. Nešlo přitom o žádné kocábky. Kecskemét byl dlouhý 44 metrů, jeho posádka čítala 44 mužů a hlavní výzbroj tvořila dvě děla ráže 80 mm; President Masaryk byl ještě delší (viz rámeček). Lodě se setkaly tři dny po první vídeňské arbitráži, jíž Maďarsko získalo jižní pruh Slovenska. President Masaryk se prý tehdy snažil zničit vojenský most, po němž maďarská armáda překračovala řeku, narazil však na Kecskemét, který naopak most chránil. Maďarská loď už už zahajovala palbu, když se President Masaryk dal na ústup. Tolik alespoň podle vzpomínek - z jiných zdrojů neověřených - kapitána Kecskemétu. Boje uherských lodníků na Dunaji s Turky jsou doloženy už z 15. století. (Střetávali se dokonce i na vodách Balatonu v době, kdy na protilehlých březích největšího středoevropského jezera stávaly uherské a turecké hrady.) Poté brázdily Dunaj po zuby ozbrojené lodě a minimálně od té doby se počítá tradice, na kterou jsou - vedle známějších husarů - mnozí Maďaři patřičně hrdí. A tato tradice je živá dodnes.
Umíme něco navíc
Kasárna maďarských lodníků se dnes nacházejí na severním okraji Budapešti. Naproti nim přes…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
