Na půdě univerzity Paris VII byl nedávno promítnut filmový dokument režiséra Bernarda Cuaua Slova a smrt, věnovaný politickým procesům v Praze na začátku 50. let. Mimo samotný obsah a ponurou atmosféru pankrácké soudní síně vyvolala mezi přítomnými zděšení zejména postava hlavního žalobce Urválka. V okamžicích jeho žlučovitých expozé vůči „obviněným“ byly francouzské titulky skoro zbytečné. Urválkovu intonaci, gesta a mimiku by zajisté pochopili i původní obyvatelé Polynésie. Démon smrti v podobě komunistického žalobce totiž nepokrytě usiloval o jediné - likvidaci nepohodlných lidí. Díky nedávno zveřejněné aféře Guingouin mají Francouzi vlastní motivaci o monstrech urválkovského ražení přemýšlet.
O mrtvých jen ve špatném
Jeden z diváků, dokumentarista a autor filmu Šoa Claude Lanzmann, se 1. července na stránkách Le Mondu k českému prokurátorovi vrátil. Jeho výkon nazval servilitou v zájmu absolutní lži. V této souvislosti ale nejde jen o Francouzům vzdálené prostředí komunismem pohlcené střední a východní Evropy. Odkrývání zákoutí vlastní absolutní lži je totiž nyní aktuální i ve francouzském balení. Proto je na Lanzmannově výroku pozoruhodný mlčenlivý souhlas, který po něm v médiích následoval. To by se ještě před pár lety nestalo. Stačí připomenout kampaň proti Černé knize komunismu a především zpochybňování úvodní kapitoly historika Courtouise, kde snahu o dosažení vysněného ideálu šťastné společnosti lidí „zvláštního ražení“ (Lenin) autor…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
