Jeden drobný, ale konkrétní příklad z poslední doby ukazuje, jaký rozruch mohou vyvolat rezidua totalitního jazyka. Nejde snad o vědomé hlásání hnědých či rudých sentimentů, jde o to, že někdy uklouzne slovo, které je dnes neškodné a obecné, ale v konkrétním historickém kontextu mohlo znít dost neblaze. Dotyčný příklad rovněž ukazuje, jak je dobré mít po ruce jakýsi „klíč k určování totalismů v řeči“. Ukázka pochází z Německa, země, kterou dělí od totality už 55 let, nicméně vůči podobným věcem nejsme imunní ani my - 11 let po krachu komunismu. V polovině května zaslalo Sudetoněmecké krajanské sdružení do Prahy požadavek na odškodnění bývalých i současných českých Němců, kteří byli po válce zvlášť tvrdě perzekvováni pro svou etnickou příslušnost (viz Respekt č. 22/2000). Do 30. června 2001 by měla být shromážděna příslušná data a jmenována skupina obětí českého násilí (odhadem asi 2000 lidí). Na adresu onoho shromažďování dat liberální mnichovský list Süddeutsche Zeitung v sobotu 20. května t. r. napsal, že představenstvo krajanského sdružení je v „nacistickém žargonu“ nazývá „Erfassungsaktion“ (něco jako „záchytná akce“, tedy akce, která má podchytit zájem Němců). Hned následující pondělí vydal tiskové prohlášení odstupující šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franz Neubauer. Mimo jiné uvedl: „Toto shromažďování dat lze snad označit i jako ‚Erfassungsaktion‘. Ale zůstává tajemstvím šéfredaktora Süddeutsche Zeitung, proč má být toto slovo ‚nacistickým žargonem‘.“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
