Lidským vnímáním, myšlením a poznáváním se tradičně zabývá filozofie. Do polemiky s ní, respektive s její karteziánskou linií, vstoupil roku 1994 lékař - americký profesor neurologie Antonio Damasio. V knize Descartesův omyl odmítl filozofovu představu o dualismu ducha a hmoty, potažmo mysli a těla, která odděluje nehmotné výkony intelektu od tělesných funkcí, a na základě řady klinických případů usoudil, že tělo vytváří s myslí složitě strukturovanou jednotu. Obojí je podle něj nutno zkoumat najednou. Damasio setrvává na půdě přírodovědy, jaká se vyvinula v euroamerické civilizaci a k jejímž metodologickým průkopníkům patřil právě Descartes. Praktické bádání jej však dovedlo k pochybnosti o nadřazenosti čiré racionality nad jinými způsoby vnímání a přijímání světa. Obhajuje zejména citovost a dokládá, že mysl oproštěná od citů vykazuje známky zmrzačenosti. Kniha začíná příběhem střelmistra Phinease Gage, který v polovině minulého století při odstřelování skal na trase budoucí železniční trati utrpěl zvláštní zranění. Když metrovou železnou tyčí pěchoval střelný prach ve vyvrtaném otvoru, došlo k explozi a tyč mu prolétla přední částí mozku. Pro Ameriku se stalo senzací, že zranění přežil, a jeho případ byl pozorně sledován tiskem. Gage se vyléčil, jeho intelektuální schopnosti zůstaly v neztenčené míře zachovány, otřesně se však změnila jeho povaha. Dřív patřil k nejvýkonnějším dělníkům, byl vzorný syn a bratr, po zranění však ztratil zájem o jakékoli dlouhodobé cíle,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
