Těžko najít protikladnější povolání, než jsou soudce a politik. První si musí hlídat nestrannost a nezávislost, druhý naopak hledá podporu pro své záměry. Soudci se při procesu podobají osvíceným, ale přísným monarchům. Proto také mezi nimi bývá tolik samotářů, zatímco politici jsou zhusta extroverti ochotní bavit se s každým. A jako mají soudci - občas poněkud protivný - zvyk právníků nebavit se s laickou veřejností, která podle nich paragrafům stejně nerozumí, politici mají pro změnu - rovněž občas protivný - sklon vyjadřovat se ke všemu. Ministr spravedlnosti Otakar Motejl i jeho náměstci jsou dlouholetí soudci, stejně tak všichni spoluautoři jejich velké justiční reformy. Bylo proto v logice věci, že když narazili na první politický zádrhel - a nebylo to skutečně nic víc než zádrhel -, prohráli. Nový trestní řád a vznik Nejvyšší soudcovské rady se po hlasování sněmovny minulý týden odkládají na neurčito.
Svatá legislativa
Motejlova pravidla pro trestní řízení měla za cíl zvýšit rychlost na úkor důkladnosti. Místo policejních vyšetřovatelů by případy přebírali rovnou státní zástupci a většina dokazování by se odehrála až před soudcem. Pro řadového občana by se tím zvýšilo riziko justičního omylu: více nevinných by končilo u soudu, více zločinců by vyvázlo pro nedostatek důkazů. Možná je to přijatelné riziko, vždyť průměrná délka procesů roste, jak na to naléhavě upozorňuje i poslední zpráva Evropské komise. Skepse k další nové „legislativě“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
