Není těžké si představit zděšení, které by ještě před nedávnem mohlo vyvolat absolutní vítězství pravicové Lidové strany ve španělských parlamentních volbách. Není si těžké představit ani komentáře, které by takovou událost interpretovaly téměř jako návrat starých časů diktatury generála Franka. Svým hlasem však 12. března španělští voliči stvrdili, že tomu tak není a že se španělská společnost dokázala úplně vyrovnat s přízraky vlastní minulosti. Období přechodu od frankismu k demokracii tak ve Španělsku definitivně skončilo.
Frankův strašák
Pro začátek základní fakta. Ve srovnání s volbami v roce 1996 získali letos lidovci (Partido Popular, PP) 44 % hlasů, celkem o půl milionu více, a absolutní většinu. Jejich hlavní sok a restaurátor španělské demokracie, socialisté (Partido Socialista Obrero Espaňol, PSOE), dostali jen 34 % hlasů, celkem o jeden a půl milionu méně (před čtyřmi lety zaostali o necelých 1,5 %). Ostatní alternativy nyní voliči vykázali jednoznačně na politickou periferii: asi nejvýznamnější z nich, strana Spojené levice (Izquierda Unida, IU, s dominancí tzv. eurokomunisty), získala pouhých 5 % hlasů. Překvapení z jednoznačného vítězství lidovců je tím větší, že se tak trochu očekávalo už před 4 lety. Tehdy se ale nekonalo navzdory tomu, že socialisté - po 14 letech strávených nepřetržitě u moci - byli namočeni hned do několika korupčních skandálů či usvědčeni z financování špinavé války proti ETA. Vyšetřování těchto případů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
