Když laik otevře nejtlustší z devíti zelených knih, do nichž se tradičně rozepisuje státní rozpočet, zavalí ho změť tisíců výdajů: je tu část dálnice do Ostravy i vodovod v Přišimasech, splátka za bitevníky L-159 i hudební nástroje pro Hradní stráž, železniční koridor Děčín - Břeclav i osmačtyřicet bytů v Kuřivodech. Celkem dělá letošní útrata české vlády 627 miliard korun. Jen na tuto stěží představitelnou sumu bude celá ekonomika pracovat od ledna do konce dubna. Tak obrovský balík peněz zásadně ovlivňuje život celé země, stát jím - vznešeně řečeno - vyjadřuje své hodnoty a plány. Jaké hodnoty to tedy jsou a jakou budoucnost nám politici za miliardy vytažené z našich kapes naplánovali?
Od Churchilla k Blairovi
Sestavování státních rozpočtů, tradiční bod sváru vlády a opozice v každé demokracii, prodělalo během posledních desetiletí velkou změnu. Ukázat to lze na příkladu Velké Británie. Když ve 20. letech Winston Churchill po několik let spravoval britské ministerstvo financí, řídil se podle svých slov jedinou zásadou: „Musíš platit dluhy a mít vyrovnaný rozpočet.“ Jeho jinak kritický životopisec Norman Rose připouští, že Churchill i bez hlubšího ekonomického vzdělání spravoval státní kasu dobře. Stačilo mu držet se pravidel, jaká v Británii platila od nepaměti: hájit volný dovoz bez ohledu na stížnosti průmyslníků a na celní politiku jiných zemí, tvrdě prosazovat práva věřitelů (ať šlo o stát nebo o jednotlivce) a v ostatním spoléhat na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
