Nepůjdeme na Západ s ohnutými zády

JÁN ČARNOGURSKÝ(1944) se narodil v Bratislavě v katolické rodině. Jeho otec byl v té době poslancem parlamentu Tisova Slovenského štátu. Po studiu práv na UK v Praze se věnoval advokátní praxi v Bratislavě až do roku 1981, kdy z ní byl vyloučen za obhajobu v politickém procesu. Poté pracoval jako řidič a podnikový právník. Účastnil se organizování nezávislých katolických aktivit, za což byl v roce 1989 zatčen a souzen. V listopadu 1989 byl u vzniku slovenského Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) a stal se jeho doposud jediným předsedou. Od konce roku 1989 byl prvním místopředsedou federální vlády, místopředsedou slovenské vlády a jejím předsedou (1991–92). Přišel s koncepcí samostatného vystupování Slovenska vůči zahraničí. Po rozpadu federace vystupoval v parlamentu jako představitel opozice vůči V. Mečiarovi, po porážce HZDS a vzniku nové koaliční vlády čtyř stran opozice se stal po složitých vyjednáváních ministrem spravedlnosti. Je jednou z nejkritizovanějších osobností nové vlády.

Po loňských parlamentních volbách zmizela ze slovenské politiky jedna z nejzajímavějších postav posledních let, Vladimír Mečiar. Novináři o vás psali jako o největších politických rivalech. Co si o tom označení myslíte?

Nebránil bych se mu.

Berete tedy Mečiarův odchod i jako osobní vítězství?

Mám na něm svůj podíl jako mnoho jiných. Slovensko ho jednoduše potřebovalo. Teď nám zahraniční politici říkají, že v Mečiarovu…