Jenom zdánlivě se nic neděje a jen zdánlivě politici vyčerpávají své síly v neplodných jednáních o příští koalici. Naopak probíhají důmyslné manévry s jasně vytčeným politickým cílem: dovršit změnu společenského systému do podoby, kterou si přejí současní držitelé moci. Pokud záměry Miloše Zemana a Václava Klause vyjdou, získá zdejší společnost zvláštní rysy. Dokonce natolik zvláštní, že bude možné pochybovat, zda je vůbec demokratická.
Beránek transformace
Pochopit, oč se hraje, vyžaduje přehlédnout každodenní aféry a každotýdenní spekulace o nových ministrech či vládách a zaměřit se na směr, kterým se česká politika ubírá v posledních měsících. Přesněji řečeno, popsat šikmou plochu, na které jsme se všichni ocitli.Všechno začalo opoziční smlouvou, kterou vůdcové naší největší pravicové a levicové strany podepsali po volbách loni v červenci. Tehdy si strany mohly vybrat ze tří možných většinových vlád: pravicovou mohla sestavit Klausova ODS s lidovci a Unií svobody, středolevou obě menší strany se Zemanovými sociálními demokraty, a Zeman s Klausem ještě mohli založit velkou koalici. Přesto nesestavili ani jednu, a dali přednost „opoziční smlouvě“: menšinové vládě s podporou největší opoziční strany.Kdo věřil předvolebním heslům a kdo spoléhal na běžné demokratické mechanismy, musel být zmaten. Zasvěcení přívrženci obou stran ale smlouvu vysvětlili jako „nejlepší ze špatných řešení“, nebo dokonce uvítali jako „historický kompromis“ a "vzpouru…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 28 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
