Hoši od Bobří řeky na barikádách kulturní revoluce
Historie Respektu je v mnoha ohledech výjimečná. O úspěších pohovoří v této příloze jiní; já se jako známý kverulant pozastavím u nedostatků. Většinu drobných nesrovnalostí věcného a logického rázu, jež mě jako občasného přispěvatele při občasném listování Respektem zarazí, nemá cenu při tomto jubilejním bilancování vypichovat. Obvykle je vyřeší rychlá, chlapská výměna nactiutrhačných e-mailů s příslušným redaktorem. Vedle této v zásadě folklorní kategorie mám nicméně jednu závažnou výhradu obecnější povahy, na niž považuji za nutné se vší vážností poukázat. Jedná se o jev v obskurní odborné literatuře někdy popisovaný jako „sémanticida“ (vražda významu slov). Populárnější práce hovoří zpravidla v širším smyslu o politické správnosti či korektnosti (PC). Sémanticida spočívá ve vyprázdnění, vytunelování obsahu slov, takže se z nich stávají pouhé fráze a klišé. Klišé rozeznáváme dvojího druhu - a) klišé poetická, b) klišé žurnalistická. S prvními se setkáváme zejména v lidové a částečně v předmoderní, hlavně východní poezii. Druhá nacházíme v prestižní české publicistice. V konkrétních textech se oba druhy klišé manifestují obvykle shodně jako tzv. epiteton constans čili setrvalý přívlastek, jinak též šablonovitá nálepka. V lidové poezii je např. hora vždy „vysoká“, byť by to byla ve skutečnosti krtina. V Respektu proběhl v tomto ohledu jistý vývoj; zpočátku byli nositelé odlišných názorů všichni „fašisté“ a „komunisté“; poslední dobou je veškerá bída světa projevem …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
