Ochota pomoci

V noci na minulé úterý postihlo Turecko ničivé zemětřesení. V troskách domů byly a jsou zasypány tisíce lidí. Naděje na jejich záchranu klesá s každou další minutou. Pár hodin poté, co agentury přinesly zprávu o katastrofě, startovala na evropských letištích první letadla se záchrannými týmy. V úterý odpoledne a večer přistávali v Istanbulu záchranáři z Rakouska, Izraele a Švýcarska. Speciálně vycvičení lidé a psi. Také Řecko, které po léta nemá s Ankarou dobré vztahy, okamžitě vyslalo dvaadvacet lidí na pomoc a řecký ministr zahraničí přerušil dovolenou, aby se ihned spojil se svým tureckým protějškem. Pomoc bez meškání vyslaly i Spojené státy a řada zemí NATO. Jen my jsme do Ankary vzkázali, že času je dost. Z české ochoty pomoci se stává svého druhu pojem. Ne že by zdejší záchranáři nebyli dostatečně vycvičeni nebo připraveni okamžitě vyrazit. Elitní skupina členů Svazu záchranných brigád kynologů, vyčleněná speciálně pro OSN, byla hned v úterý připravena odletět a čekala, až jí české ministerstvo zahraničí zajistí letenky nebo aeroplán. Nedočkali se, ačkoliv právě na rychlosti záleží nejvíc. Lidé zasypaní v troskách domů mají šanci přežít maximálně 72 hodin. Pak zemřou. Přitom ve městě Izmit nedaleko Istanbulu právě záchranáři se psy ještě druhý den po zemětřesení chyběli a Turci své příbuzné a známé vyhrabávali holýma rukama. Právě v těchto krizových situacích se obnažuje schopnost státu včas reagovat, a hlavně jeho ochota pomoci. První záchranáři z olomoucké…