Minulou středu vláda rozhodla, že se má jaderná elektrárna Temelín dostavět. Nevybočila, zachovala se jako všechny její předchůdkyně, ustoupila monstru. A přece: proti dostavbě tentokrát zvedlo ruku osm z devatenácti členů kabinetu, souhlas byl těžce vydřený. A před rozhodnutím vlády se o stavbě vášnivě diskutovalo. Tu debatu nevyvolaly strany, naši političtí přeborníci, ale obyčejní občané, hrstka lidí z Hnutí Duha.
Souboj generací
Ve sporu o Temelín jde o budoucí charakter a kvalitu života v této společnosti. Na jedné straně stojí energetičtí lobbisté. Disponují miliardami, které jim dodávají váhu a vliv, a díky penězům mají konexe mezi nejrůznějšími politiky. Reprezentují starý komunistický koncept z dob, kdy se uvažovalo asi takhle: postavíme fabriku, zaměstnáme lidi a pro výrobky se už pak nějaké odbytiště najde. Čím grandióznější projekt, tím lépe. Tenhle druh lidí umí dokonale jedno - utrácet cizí peníze. Požírat neuvěřitelné sumy na své „nezbytně nutné“ projekty a chtít další a další. Utracené peníze se potom paradoxně stávají důvodem k novým investicím. Právě tento argument - „Přece nezmaříme už prostavěné miliardy!“ - patří k nejoblíbenějším mantrám stoupenců dostavby Temelína.Na druhé straně jsou ekologičtí aktivisté. Z původní hrstky mladých, všeobecně ignorovaných vizionářů a „extremistů“ se stala uznávaná síla. Jejich předpoklady se splnily, ukázalo se, že experti z ČEZ opakovaně lhali jak o termínu, tak o financích. Aktivisté…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
