Důvodů, proč padesátiletý malíř Petr Pavlík, člen skupiny 12/15, odložil před několika lety štětce a začal psát články o umění, je celá řada. Nepochybně k nim patří i nesouhlas se strategiemi současného výtvarného establishmentu, v němž rozhodující vliv získali teoretici umění a šéfové uměleckých institucí, pokoušející se přiblížit českou výtvarnou scénu světovým trendům. Články zveřejňované ve výtvarných časopisech pod pseudonymem Pavel Petřík zpravidla kontrastují s úmornými teoretickými rozbory rozličných „tvůrčích přínosů“ - bývají kritické, vtipné a obsahují neotřelé postřehy. V roce 1995 se Petřík - Pavlík například zamyslel nad podobou značek českých bank a jejich krajní podezřelost dokumentoval přetištěním loga Komerční banky na výšku: divně nateklá písmena KB se náhle změnila v škodolibě rozchechtanou masku.
V knížce Umění a život v Čechách aneb Umění žít v Čechách (vydala Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1997), jež Pavlíkovu publicistiku shrnuje, se sarkasmus kondenzoval a to, co v řídkém obsahu periodik osvěžovalo, náhle působí přes veškeré špílce a důmyslné mystifikace jako tragicky beznadějný boj s duchem nové doby. Pavlík je stále ještě přesvědčen, že umění by mělo být tvůrčím zápasem, výrazem lidské celistvosti, řečí duše, v níž splývá hlas intelektu s hlasy citu i smyslů v neopakovatelné jednotě. Ústřední postavou takového umění je umělec, nikoli kurátor výstavy, nikoli organizátor uměleckého provozu a trenér tvůrčích mužstev. Mocní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
