V posledních týdnech sledujeme další krizi v Perském zálivu, která hrozí přerůst v ozbrojený konflikt. Tentokrát bagdádské vedení odmítlo povolit přístup inspektorům OSN do prezidentských paláců, tedy na místa, o nichž se světová organizace a USA domnívají, že by zde mohly být ukryty zbraně hromadného ničení.
Celý Blízký východ bubnuje na poplach. V Izraeli stojí fronty před centry civilní obrany a čekají na vydání plynových masek. V Zálivu je již tolik válečných lodí amerického námořnictva, že moře jižně od iráckého pobřeží připomíná spíš newyorské Times Square v poledne než vodní hladinu. Ambasády v celé oblasti vypracovávají evakuační plány a zavádějí bezpečnostní opatření. Pokolikáté už od roku 1990…
Kdo za to může? Irácký diktátor Saddám Husajn! Tak proč se ho svět nezbaví? Tuto otázku si klade řada lidí, jimž leží osud Blízkého východu na srdci. Odpověď je krátká a prostá: protože na odstranění Saddáma dohromady nikdo nemá zájem!
Na pozvání Saúdů
Když se 2. srpna 1990 irácké tankové svazy valily po dálnici číslo šest do Basry přes hranice malého, ale bohatého ropného emirátu Kuvajt, naskytla se Spojeným státům neuvěřitelná šance. To, co do té chvíle bylo téměř nemožné, Saddám Husajn dokázal za jedinou noc. Rigidní a staromilská Saúdská Arábie a okolní ropné monarchie společně požádaly Washington o vojenskou přítomnost.
A tak se po statisících začaly v nejsvětější muslimské zemi, v království rodu Saúdů, objevovat "Západem…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
