Jistě by bylo příjemné vybírat si při nákupu elektřiny ze široké palety výrobců, předhánějících se v ceně a kvalitě. Co tomu brání? Nejsou to ani tak specifika energetického odvětví, ale především špatná pravidla trhu s elektřinou, která dávají energetickým podnikům monopol a občanům berou šanci svobodně se rozhodnout.
Cesta černého zlata
Mít možnost vybírat si mezi dodavateli elektřiny neznamená, že k domu nebo továrně povede několik drátů elektrického vedení. Na místě je spíše přirovnání k obchodu s uhlím. Pokud si chce někdo při nákupu pevného topiva vybírat mezi různými důlními společnostmi, jistě ho nenapadne, že k tomu potřebuje několik železničních tratí, aby každá přepravovala uhlí od jiné důlní společnosti. Stačí mu jedna trať, neboť ví, že může nakoupit uhlí, od koho chce, a železnice mu ho dopraví.S elektřinou lze obchodovat podobně. Když dostaneme účet za elektřinu, platíme de facto za dvě různé věci: za samotnou elektřinu, vyrobenou v elektrárnách, a její dopravu po drátech. Mezi výrobci elektřiny i mezi jejími distributory může probíhat konkurenční boj. Pokud spotřebitelé dostanou možnost zvolit si dodavatele elektřiny, znamená to, že mohou s kterýmkoli výrobcem podepsat smlouvu na dodání dohodnutého množství elektřiny za dohodnutou cenu. Výrobce tak prodá energii přímo spotřebiteli a fyzickou dopravu elektřiny obstarají (samozřejmě za poplatek) firmy vlastnící elektrická vedení. Vůbec přitom nemusí vlastnit elektřinu, která proudí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
