Starý jednopatrový činžák na periferii Jablonce se dostal až do televize a nečekaně se proslavil. Jedni v něm vidí doklad úspěšného boje proti cizákům, pro druhé je naopak výstižným symbolem tupého rasistického egoismu současných Čech. Jde o to, že do nenápadného domu se mělo v rámci repatriační akce nastěhovat šest rodin krajanů z Kazachstánu. Zpráva o tom vzbudila v okolí bouři nevole. Místní občané během jednoho dne sestavili protestní petici a připojili pod ni osmdesát podpisů. To stačilo, aby radnice svůj záměr s krajany odvolala. „Naše lidi si za dva týdny proklepneme a bude to dobrý,“ vysvětluje nutnost a smysl protestu jeho organizátorka Dagmar Bernardová. „Ale někdo cizí? To je jiná kultura, jiné hygienické návyky. Co až nám tady zaneřádí les?“
Vzpoura a revolvery
Solidární pomoc krajanům, jejichž předkové odešli začátkem našeho století za lepším životem do kazašské stepi, rozjela nadace Člověk v tísni před pěti lety. Za tu dobu přijelo sto třicet rodin, usazení čtyřiceti dalších se připravuje. Cestu si platí samy (čtyřčlenná rodina cestuje vlakem zhruba za pět set dolarů), stát financuje pořízení bytu plus stotisícový bonus pro obec - celkem jde u čtyřčlenné rodiny o necelý půlmilion. Až do jabloneckého incidentu probíhala podle koordinátora přesídlování Pavla Dymeše celá akce bez problémů.I v Jablonci vše zpočátku vypadalo jen na běžnou agendu. Místostarostka Soňa Paukertová původně plánovala zřízení menšího azylového domu ve městě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
