Území Sibiře, dvakrát větší než Evropa, bylo odedávna sevřeno ze tří stran zcela protichůdnými kulturními světy. Nejbližší byla Říše středu, jak se od starověku nazývala Čína, jedna z největších a nejstarších lidských civilizací. Za kyrgyzskou stepí žily pastevecké národy, kulturně tvarované třemi velkými monoteistickými náboženstvími, které postupně začala od 15. století ovládat východoevropská mocnost - Rusko. Třetím světem pak byla severoamerická oblast, která měla se Sibiří přes veškerou odlehlost čilé styky nejen v dobách, kdy se přes Beringovu úžinu dalo přejít suchou nohou (naposledy před 12 tisíci lety), ale i v průběhu dalších období.
Ohromné prostory na jihu Sibiře, jež se táhnou od Velké čínské zdi po Kazachstán a odtud až po Karpaty, nazvali Rusové právem Velkou stepí. Ta byla v průběhu posledních dvou tisíc let obrovským civilizačním médiem, které mělo jedinou obdobu ve světových oceánech, po kterých starověcí i novověcí argonauti přenášeli civilizační vymoženosti z kontinentu na kontinent. Toto jednolité území, osídlené pasteveckými národy, je na východ od Bajkalského jezera přerušeno lesnatým krajem, Ononským borem, jenž působí mezi vyprahlými pláněmi jako zázrak: i v nejsušších letech je tu dostatek vláhy, žádný suchý studený vítr, stále plno zvěře (i v našem století jde o pravý ráj). Právě odtud pocházel národ, který se v dějinách proslavil pod jménem Mongolové.
Zrozeni ze světla
Ačkoliv Mongolové žili na Sibiři již na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
