Znamení na cestách jsou od toho, aby každý poznal, kam cesty vedou. Může se tak ujistit, že jde správným směrem, nebo naopak. Jaké jsou milníky našeho demokratického režimu v posledních letech? Událostí roku 1995 byla zpráva předsedy ODA Jana Kalvody, že jeho stranu pronásleduje tajná služba. O rok později hlásí i Josef Lux, že je sledován BIS, což doplňuje Miloš Zeman kufříkem plným „důkazů“ o tom, jak u nás vzniká policejní stát. Dosavadním vrcholem bylo prosincové vystoupení Václava Klause, který svůj pád z místa premiéra vysvětlil rovněž spiknutím temných sil. Na otázku, kam vede tímto způsobem značená cesta, umí odpovědět každé dítě: do pekla.
Za zkoušku to stojí
Ještě před třemi lety se dalo věřit, že obraz světa ovládaného spiknutím „sudeťáků,“ „židů“ nebo „světového kapitálu“ budou jako hlavní ideologickou zbraň užívat pouze Grebeníčkovi či Sládkovi extremisté. Mezitím si však všimli i do té doby seriózní politici, jak u nás spiklenecké teorie zabírají. Proto když potřeboval Jan Kalvoda odvést pozornost od skandálu s půjčkou ODA, předhodil médiím jinou aféru - spiknutí ODS a BIS proti jeho straně. ODA tehdy dočasně přišla o preference, on sám si ale své místo v jejím čele udržel. Ještě víc se spiknutí vyplatilo Luxovi se Zemanem, kteří publikací podezření o nebezpečných rejdech tajné služby a ministerstva vnitra odvrátili hrozící propad svých partají v senátních volbách. Nakonec potřeboval Václav Klaus přebít aféru se sto sedmdesáti …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
