Květiny, úsměvy, malý dárek, podání rukou a pak tvrdý, ale férový boj, ve kterém íránská jedenáctka porazila americkou 2:1. Celý svět mohl na televizních obrazovkách vidět, že pro sport ideologické hranice neplatí. Bylo tomu tak za Hitlera i za komunismu. V diplomatickém slovníku pak sport zakotvil pod pojmem pingpongová diplomacie, když s Američany navazovala styky zatvrzelá Čína. Do historie se zápas mezi reprezentací USA a Íránu z prvního letního dne velkým písmem asi nezapíše. Nicméně miliony Íránců prožily u obrazovek euforický večer. Nadmíru spokojen pak bude ten, kdo na zeď bývalé americké ambasády v Teheránu, jejíž okupace v listopadu 1979 a zadržování jejích zaměstnanců po 444 dní vyhloubily propast mezi Íránem a USA, nastříkal grafiti: „Toto století je z boží vůle stoletím vítězství slabých nad silnými.“
Setkání s exilem
Fotbalový mač v Lyonu nepřemostil ideologickou propast mezi vládami obou zemí, ale v posledních měsících mohou Íránci a Američané pozorovat snahy svých představitelů o dialog. Jednou z příčin útlumu dvacetiletého nepřátelství nelze vysvětlit zcela jednoznačně, ale jednou z hlavních je uvolňování íránské společnosti, sešněrované islámským revolučním právem. Děje se tak díky umírněnému prezidentu Mohammadu Chatámímu, který v květnu oslavil první rok v úřadu.Chatámí se u příležitosti zápasu USA - Írán dočkal odpovědi na svou lednovou výzvu americkému prezidentu Clintonovi, aby oslovil íránský lid. Clinton připravil na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
