V souvislosti s nedávnou stávkou železničních odborářů několikrát zaznělo, že krizi na dráze způsobila reforma, kterou připravoval bývalý ředitel Českých drah Emanuel Šíp. Oddělení jednotlivých drážních divizí, jež mělo předcházet postupné privatizaci, prý vedlo k nesmyslnému nárůstu administrativy - odboráři například často mluvili o dvou přednostech na malých stanicích a uváděli to jako příklad naprosté absurdity. Současně se ale opět začalo mluvit o nutnosti dráhy reformovat. Jak ministerstvo dopravy, tak vedení drah však stále považují za nedotknutelné tabu model unitární (jednotné) železnice. (Tu si, jak známo, přeje i premiér Klaus.) Šípova reforma přitom byla částečně inspirována britským modelem privatizace železnic. O co šlo?
Ostře sledovaná reforma
Británie se stala za vlády premiérky Thatcherové i Johna Majora evropským průkopníkem privatizace: v těžkém průmyslu, energetických, plynárenských a vodárenských sítích, v telekomunikacích i aeroliniích. Dosud nejkontroverznější a nejostřeji sledovanou privatizací se však stalo odstátnění britských železnic. A má následovníky: například Francie se nedávno také rozhodla rozdělit státní dráhy na firmu spravující sítě a státního operátora, který si má konkurovat s operátory soukromými. K podobnému kroku se připravují v Holandsku, Švédsku a Německu. Jakkoliv byl tedy britský privatizační model krokem do neznáma (všechny náklady a výnosy bude možné zhodnotit teprve časem), již dnes přináší mnohé…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
