Když měl v roce 1989 mladý historik Frank Metzing napsat doprovodnou brožurku k filmu o Lidicích, zjistil, že německá historická literatura o Lidicích téměř neexistuje a stávající si často protiřečí. Lidice byly v západním Německu téměř neznámým pojmem. Rozhodl se tehdy Lidice světu opět připomenout historickou studií. Koncem roku 1991 jsem se k pátrání, které zabíralo stále více času, připojila i já. Hovořili jsme mnohokrát i s lidickými matkami, jejichž děti jsou dodnes pohřešované. Vždy v nich probleskovala slabá naděje, že by mohly být ještě naživu. Ve shodě s historickou literaturou jsme tehdy soudili, že děti zahynuly ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu. První konkrétní pochybnost vyvstala roku 1992 nad jistými rozpory v podkladech, které jsem shromáždila pro svou seminární práci na Svobodné univerzitě Berlín. Profesora Petera Steinbacha, jednoho z nejrespektovanějších německých historiků nacismu, téma zaujalo a důrazně nás vyzval, abychom v pátrání pokračovali. Jeho výsledky jsme zveřejnili v německé verzi na výstavě, která dnes putuje po různých místech v Berlíně, i v české a anglické verzi, které jsou nyní trvale umístěny v Lidicích.
Rozporná svědectví
Z Lidic bylo 10. června 1942 odvlečeno 98 dětí. Z dalších sedmi dětí, které se později narodily lidickým matkám, se po válce našly dvě. U zbývajících pěti se předpokládá, že zemřely, ale ani to není přesvědčivě doloženo. Z hlavní skupiny bylo do Prahy-Krče převezeno sedm dětí mladších…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
