Málokomu na světě se podaří realizovat v životě svá dětská přání tak dokonale, jako se to poštěstilo rakouskému lékaři a zoologovi Konradu Lorenzovi (1903–1989). Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a prakticky od raného mládí se věnoval chovu a pozorování zvířat. Na přání rodiny vystudoval lékařství v USA a ve Vídni, záhy se však vrátil k zoologii a jeho studia zvířat dokázala přerušit pouze druhá světová válka. V roce 1940 se stal řádným profesorem psychologie v Královci, ale již následujícího roku byl povolán do armády a roku 1944 padl do zajetí na východní frontě u Vitebska. Vrátil se až po čtyřech letech v poněkud pochroumaném stavu, nicméně si z Ruska přinesl dvě klece s ochočeným špačkem a skřivanem. Hospodářská situace poválečného Rakouska byla tíživá. Lorenz vážně zvažoval nabídku, aby výzkum chování zvířat prováděl ve Velké Británii, ale nakonec získal díky německým vědcům vlastní etologický ústav v bavorském Seewiesenu, kde měl vynikající podmínky pro práci. Kromě vodních ptáků se věnoval sladkovodním a mořským, především korálovým rybám.
Učení jako manipulace
Konrad Lorenz se proslavil hlavně formulací fyziologických základů živočišného chování a jeho objevy daly vzniknout nové biologické disciplíně - etologii. Roku 1973 mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství (získal ji spolu se spolupracovníky - holandským etologem N. Tinbergenem a rakouským zoologem K. V. Frischem). Svým pojetím vrozených vzorců chování vyvolal v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
