Dvakrát v krátkém čase vysílala Česká televize dokumentární filmy režiséra Vladislava Kvasničky. Oba přitáhly takovou pozornost, že novinářům stálo za to oprášit publicistický epiteton konstans „zuřivý dokumentarista“, který u Kvasničkových filmů slouží i jako alibi, že totiž prostředky mohou být různé (tedy i „zuřivé“), protože úmysl je určitě čistý. Za pokračování divokých způsobů jeho filmování - ať již skutečných, nebo jen předpokládaných - lze pak považovat i chystaný soudní spor mezi režisérem a producentem (firma MGB) jeho posledního filmu (Cesta do Hongkongu), kde se Kvasnička má prý dožadovat čtyřnásobné částky, než jaká mu byla vyplacena (viz LN, 29. 8.). Je však nutné říci, že Kvasničkovy filmy obyčejně stojí za pozornost i bez podobně spektakulárních konců. Už jen proto, aby si člověk ujasnil, o co v té „zuřivosti“ vlastně běží.
Po potopě
Hodinový dokument Učiň sobě koráb… představoval vyvrcholení a zároveň epilog povodňových obrazů, jež tolik poznamenaly uplynulé léto. Nikdo, kdo se bude po letech chtít seznámit s emocionálním a vizuálním obsahem těch červencových dní v zatopených obcích severní a střední Moravy, nebude moci tento film obejít. Jeho cena je ve zřejmě maximálním možném přiblížení se k centru tragédie, v jeho téměř bezprostředním dotyku s ještě se bortícími stěnami, s lidmi, kteří se teprve začínají orientovat uprostřed trosek kolem sebe, s vodou, stále ještě stojící na dvorcích a v předsíních. Je v něm zachycen stav…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
