„Po celý den nezpozoroval jsem v Praze vyjma titulní stránky novin nic, co by jubileu nasvědčovalo; naprostá netečnost. Ač jsem prošel z Vysočan na Pohořelec, viděl jsem jen na Staroměstské radnici dva žalostné praporky. Když jsem večer o tom umírněně mluvil, vzbudil jsem ve společnosti silnou nelibost proti sobě: Co je nám, moderním lidem, do té historické veteše?“ Těmito slovy si stěžoval v říjnu 1924 Ladislav Klíma, že Češi, kteří vždy tak nadšeně vítali císařské návštěvy Franze Josefa, zcela ignorují pětisté výročí Jana Žižky z Trocnova. Zatím není jisté, jestli to při nadcházejícím svátku, tisícím výročí smrti pražského biskupa Vojtěcha, dopadne o mnoho lépe.
Byla by to ještě větší škoda než v Žižkově případě: tehdy se slavil voják, který dokázal uhájit národní věc proti nepřátelské invazi, dnes světec a politik, jenž kdysi výrazně přispěl k tomu, že se země mezi Baltským mořem a Dunajem staly součástí světa západního křesťanství. Určitě přitom není od věci připomenout evropské zásluhy českého rodáka právě v roce, kdy se rozhoduje o tom, jestli Evropa umožní České republice vstup do svých obranných, ekonomických a jiných společenských institucí.
Patron sjednocení
K oslavám svatovojtěšského milénia jsou ze světského pohledu vlastně dva důvody. Především byl Vojtěch mimořádná historická osobnost. Po vzoru opatů z francouzského kláštera v Cluny se snažil o náboženskou reformu - vedle obnovy pokleslého života kněží a mnichů šlo o to…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
