Armáda se vážně zabývá plánem na obnovu bunkrů, které už šedesát let chátrají na hranicích s Polskem, Rakouskem a Německem. Věc je zahrnuta do tajného seznamu úkolů ministerstva obrany na rok 1997 a svým podpisem ji stvrdil ministr obrany Miloslav Výborný. Pro zlé jazyky je to důkaz, že se šéfové našeho vojska buď zbláznili, anebo se chystají na světovou válku. Jiné vysvětlení zřejmě neexistuje: dva ze států, na jejichž hranicích se chystáme vybudovat betonový val, budou s největší pravděpodobností patřit k našim spojencům v NATO a neutrální Rakousko neprojevuje sebemenší náznak hrozby.
Betonová svoboda
Armáda se plánem na obnovu bunkrů zabývá již třetí rok. V září 1994 podepsal náčelník Generálního štábu Jiří Nekvasil rozkaz, jímž se z doposavad veřejně přístupné dokumentace našich pevností z 30. let staly přísně tajné materiály. Už toto rozhodnutí bylo nepochopitelné - není totiž před kým je utajovat. Kompletní dokumentaci o českých bunkrech lze už od čtyřicátých let najít v německém vojenském archivu ve Freiburgu a rozmístění a stav bunkrů znají dokonale i Rusové. Na téma českého pevnostního pásu vyšly kromě toho za posledních padesát let stovky odborných publikací. Nicméně armáda to vidí jinak a přístup do archivu lze dnes obdržet pouze na speciální povolení podepsané šéfem sekce obranné politiky MO Radovanem Procházkou.
Podle armádních zdrojů je ostatně generálporučík Procházka otcem celé myšlenky. Už ve funkci šéfa vojenské tajné…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
