Ministr Ivan Pilip oznámil, že novou verzi vysokoškolského zákona předloží vládě až v květnu, tedy o dva měsíce později, než původně sliboval. Debata o nejvíce sporném bodu očekávaného návrhu - o školném - se ale rozjíždí už dnes.
Není třeba mít obavy o pevnost stanoviska levice: školné je nepřijatelné, protože vzdělání patří mezi sociální služby. Námitka, že když je něco zadarmo, nestojí to za moc, se nepřipouští. Naopak překvapují rozpaky, s jakými mluví o školném pravicoví politici a funkcionáři vysokých škol. Přitom by právě zavedení školného pomohlo léčit hlavní bolesti našich univerzit a vědeckých ústavů: nízkou kvalitu výuky a vládu průměrnosti.
Školné jako reformní krok
Není pochyb, že školné zatím nemůže být významnějším zdrojem pro zvyšování rozpočtu vysokých škol. Aby tomu tak bylo, muselo by dosáhnout výše, která by umrtvila zájem o studium i u těch nejvíce motivovaných zájemců z velmi dobře situovaných rodin. To už víme dávno a není třeba se k tomu vracet. Neznamená to však, že se naše univerzity bez školného obejdou. Potřebují je jako reformní opatření, které může zvýšit kvalitu vzdělání, a tudíž i cenu, za kterou bude příští generace absolventů vysokých škol své diplomy prodávat na trhu práce. Školné ovšem nezačne tímto směrem působit, pokud nedojde k dalším změnám. Především je třeba zavést hodnocení profesorů studenty a na trhu práce musí převládnout nabídka vzdělanců nad poptávkou.
Kdo jednou učil v tvrdém…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
