Nic nebrání tomu, abyste si dnes odnesli vavřín duchovního vítězství. Dva tisíce lidí tísnících se ve velkém sále pražského paláce Lucerna bez dechu naslouchá slovům bělovlasého starce z pódia. Je druhá listopadová sobota roku 1996 a nejslavnější český jogín Eduard Tomáš (88) přednáší spolu se svou manželkou Mílou „o vztahu vnitřního vědomí s vnějším uvědomováním“. Lidé, kteří na dnešní odpoledne vážili cestu až ze Slovenska, zavírají oči a spojují prsty na rukách do meditační polohy. „Zapomeňte teď na spory se sousedy. Budeme sjednoceni do proudu lidské jednoty,“ zní sálem křehký, vyrovnaný hlas.
To se musí prožít
Osvícení, poznání, zen, síla moudrosti, tajné nauky, Tibet, Buddha - osvědčená hesla, která na Čechy už sedm let mrkají z vývěsek přednáškových sálů a výloh knihkupectví. A skutečně to zabírá: na přednáškách je plno, knihy se prodávají neuvěřitelným tempem. Jen v samotné Praze je dnes více než dvě stě učitelů jógy. Na orientálních oborech univerzit bojuje deset uchazečů o jedno volné místo. Tváří v tvář tomuto zájmu se objevily i otázky. Čím vlastně domorodce oslňuje „světlo z Východu“? Není to jen dočasné poblouznění, jen móda, která pomine? Copak domácí křesťanství není minimálně stejně dobré jako ta exotická „nirvána“?Odpovědět lze jednoduše: všechno je tak, jak být má. Česko zbavené totalitní uzdy se prostě zařazuje mezi normální země bělošského Západu. A tam skutečnost, že duchovně založení lidé hledají životní recept i jinde než…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
