Každý, kdo minulý týden na chvíli zavítal do parlamentu, pochopí, proč ODS ve čtvrtek obvinila předsedu sociální demokracie Zemana, že ve spojení s komunisty a sládkovci „zásadním způsobem zpochybňuje samotný základ polistopadového transformačního procesu“. Sledovat, jak se šéf klubu sociálních demokratů Stanislav Gross chodí každou chvíli domlouvat s lídry KSČM o jednotném postupu, vyžadovalo dobré nervy a silný žaludek. Problém je ale v tom, že běžný občan se do parlamentu nedostane a z novin se o dusně hysterické atmosféře panující ve sněmovně dozví jen minimum. Není pak divu, že i příznivec vládní koalice, který razantní výpad předsedy ODS na Zemanovu adresu chápe jako pokus o politickou ofenzivu, cítí v jeho slovech i závan nadbytečné nervozity.
Slabost
Taktika, kterou vůči vládě zvolila ČSSD za pomoci komunistů a republikánů, je po prvním týdnu jednání sněmovny více než zřejmá: pomocí nejrůznějších parlamentních usnesení a doporučení omezit manévrovací prostor kabinetu na minimum. Je pravda, že nejsou-li usnesení sněmovny v souladu se zákonem (což se týká třeba sociálně- demokratického návrhu na zákaz privatizace nemocnic), nemusí na ně vláda brát zřetel. O to ale sociálním demokratům nejde. Miloši Zemanovi v danou chvíli stačí, že drží ministry v ustavičném napětí a pod tlakem a současně dává najevo svým příznivcům, že zůstal tvrdým opozičním lídrem i v křesle předsedy parlamentu.Skutečným problémem nynější koalice však není ani…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
