Devátého září uplynulo dvacet let od smrti jedné z nejvýraznějších postav dvacátého století, předsedy Mao Ce-tunga. Toto rozporuplné výročí přichází v době, kdy se čínští komunisté téměř úplně rozešli s politickým programem svého někdejšího kormidelníka (jakkoli aktivity současného stranického vůdce Ťiang Ce-mina naznačují, že by se k němu mohli po Tengově smrti v mnoha ohledech zase vrátit). Maův odkaz je však dnes v Číně stejně živý jako kdykoli předtím, i když nikdo nedokáže přesně určit, v čem vlastně spočívá. Po zesnulém vůdci se s hněvem, nadějí či nostalgií ohlíží kde kdo; každý v něm však nachází něco jiného.
Decimální úloha jedince v dějinách
Maova smrt před dvaceti léty znamenala zásadní politický zvrat, konec jedné éry a nástup nové epochy. Po krátkém intermezzu panování Maem osobně vyvoleného nástupce Chua Kuo-fenga, přezdívaného ve své době z nezřetelných důvodů „moudrý vůdce“, se k moci prodral tehdy ještě vitální Teng Siao-pching, který ihned začal Maův odkaz systematicky likvidovat. Namísto Maova rovnostářství se jal budovat „tržní socialismus s čínskými specifiky“, tedy jakýsi řízený pseudokapitalismus (s čínskými specifiky), spočívající hlavně v postupné Ä a velmi výběrové Ä ekonomické liberalizaci při přetrvávající tuhé, byť poněkud racionalizované politické kontrole nejdůležitějších oblastí společenského života. Během mocenského boje proti ortodoxnějším pohrobkům velkého kormidelníka pootevřel Teng poněkud prostor pro…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
