Když si František Skála jr. klestil cestu z Prahy do Benátek, vedl si deník. Zakresloval silnice i pěšiny, kterými se pětadvacet dní pěšky ubíral, zaznamenával krajinu, přírodní roztodivnosti, lidská obydlí, co kde posvačil i jací brouci mu ráno rejdili kolem nocležiště. Tehdy před třemi roky s batohem na zádech, na jehož vršku bylo úhledně složené malířské náčiní, putoval na benátské Biennale.Když se o rok později chystal do New Yorku s šesti dalšími českými výtvarníky na festival Celebrate Prague in New York, zápasil organizační tým především s tím, jak přepravit přes oceán jeho bedny s kamením, mechy a dřívky. V rohu galerie proskleného mrakodrapu World Financial Center z nich Skála vystavěl hrobečky s kříži obehnané zídkou a nazval je Sad. Obsluhující černý gentleman dostal konvičku s vodou, aby hřbitov každé ráno jemně kropil vodou.I dnes, když vstupujete do pražské galerie Nová síň, se František Skála jeví jako nezařaditelný, samorostlý. Rád ale vystupuje na veřejnosti a ještě raději ji mystifikuje. Leckdo uvěřil jeho báchorce o jedovatých motýlech, kteří ho na cestě do Benátek pořezali v jakési alpské rokli, ze které vyvázl jen díky pomoci místních dřevorubců. Mystifikuje i vystupováním v Malém tanečním orchestru, jenž oprašuje šlágry sedmdesátých let, které Skála dobarvuje kostýmem z bílého molitanu a začerněným předním zubem.
Smetiště i posvátná naleziště
František Skála pracuje především s nalezenými materiály a předměty či jejich…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
