Dne 14. srpna vydala trojice významných estonských osobností výzvu k vytvoření Baltského bezpečnostního paktu: ten by měl zajistit bezpečnost Estonska, Litvy a Lotyšska do doby, než se tyto země stanou členy NATO a Evropské unie (EU). Podle tiskové agentury BNS se autoři této iniciativy, předseda estonského parlamentu Ruutel, generál Einseln a bývalý disident Tarto, domnívají, že Pobaltí by mělo vytvořit politickou a vojenskou unii, aby se nestalo šedou zónou mezi Ruskem a EU. Baltský bezpečnostní pakt by pak měl být otevřen Spojeným státům a všem zemím ležícím na březích Baltského moře. Svým členům by měl nabízet mezinárodně uznávané bezpečnostní záruky a měl by stanovit nejzazší termín přijetí Estonska, Litvy a Lotyšska do NATO a EU.Již 26. srpna ale premiéři Dánska, Finska, Islandu, Norska a Švédska na setkání v Helsinkách prohlásili, že baltským státům nemohou potřebné bezpečnostní záruky poskytnout. Je tedy patrné, že reálná šance zmíněné výzvy na úspěch je dnes velmi malá. Její přínos je především v tom, že jasně definuje nejnaléhavější dlouhodobý úkol společný pro všechny tři země: jak se mohou v očích Západu vymanit z postkoloniálního nároku Ruska na ovlivňování vlastní zahraniční politiky. Ať jedou představitelé baltských států do Bruselu, nebo do Štrasburku, všude jsou viděni jen ve stínu placatých čepic ruských generálů. Když prezident Havel krátce před svou dubnovou návštěvou Estonska, Litvy a Lotyšska hovořil o návratu „ducha Mnichova do Evropy“ (
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
