Autogenem rozřezané vstupní mříže, beranidly vyvrácené dveře kostela a přilehlé ulice proměněné v bitevní pole - tyto poněkud nezvyklé obrázky letos v srpnu přinášely televizní kanály z Paříže. Francouzi mohli mezi obvyklými letními seriály sledovat prakticky v přímém přenosu obléhání a konečné „dobytí“ kostela svatého Bernarda v 18. okrsku svého hlavního města. Patnáct set příslušníků speciálních policejních jednotek CRS po krátké bitvě přemohlo několik stovek lidí, kteří svými těly bránili přístup do chrámu, kam se před měsícem uchýlilo na tři sta ilegálních přistěhovalců z Mali. Události tak daly za pravdu kritikům nových imigračních zákonů a nešťastná režie celé akce v podání ministra vnitra Debrého celý trapas jen dovršila.
Na počátku byl Pasqua
Obsazení kostela svatého Bernarda znamenalo pouze vyústění procesu, který začal v srpnových dnech roku 1993. Tehdy přijal nově zvolený parlament s pravicovou většinou sérii zákonů na omezení přistěhovalectví. Tyto zákony nesou jméno po svém tvůrci, tehdejším ministru vnitra Charlesi Pasquaovi, a od počátku jsou předmětem kritiky. Přestože se imigrace - především ze zemí třetího světa - stává pro Francii celospolečenským problémem a na jejím oslabení či zastavení se dnes shodují všechny parlamentní strany, Pasquaovým zákonům se vyčítá, že jsou především úlitbou určité části voličů, a ne řešením daného problému.Vedle toho, že byly ušity horkou jehlou, se jim předhazuje fakt, že vytvářejí celé oblasti …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
