Jak se bránit proti anonymním šílencům

Není tomu tak dávno, co se začalo mluvit o superterorismu jako o fenoménu nadcházejících let. Pohnutkou byl útok smrtícím plynem v tokijském metru. Prvopočátek ale můžeme hledat už v útoku na newyorské Světové obchodní středisko v únoru 1993. Právě tam byl v náloži použit kyanid sodný, který podle původních plánů atentátníků neměl při výbuchu shořet, jak se potom stalo, nýbrž měl vyvíjet otravný plyn, aby zahubil mnohem větší počet lidí než samotná exploze. Pro superterorismus je charakteristické hlavně použití materiálu hromadného dosahu, pečlivý výběr cíle, kterým bývá nějaké citlivé „nervové centrum“ současné civilizace, a nepřítomnost jakéhokoliv konkrétního motivu. Atentátníci se ke svému dílu nepřihlásí a nekladou žádné požadavky.Letošní rok v tomto směru zásadní novinky nepřinesl. Poslední události - výbuch v olympijské Atlantě a katastrofa boeingu společnosti TWA (byť v tomto případě úmysl ještě doložen není) - technicky spadají do kategorie „starých známých“. Kovová trubka naplněná hřebíky vybuchla koneckonců i v Praze na Staroměstském náměstí a jumbo jet explodoval před osmi lety nad Skotskem. Ani anonymita pachatelů dnes nepřekvapí. Novinkou je jen rozsah debaty, která následovala a stále trvá.

Teror proti teroru

Vybuchne-li puma v Londýně, Madridu, Alžíru, Tel Avivu či Kolombu, původce je v podstatě předem známý. Obchodní značky typu IRA, ETA, GIA, Hamas nebo „tamilští tygři“ mají svou tradici. Ve Spojených státech je tomu jinak.…