Ve třech obdobích ruské kultury tohoto století se stala významným rysem apokalyptika - umělecké zpracování konce světa, konce dějin, počátku nové epochy. Na přelomu století zvěstoval příchod Antikrista filozof Vladimír Solovjev, symbolističtí básníci i teroristické romány Borise Savinkova. Na začátku první světové války očekávají definitivní „konec“ nejen ruští sektáři, ale i futuristé, hlásající konec umění. Třetí apokalyptická vlna se pojí k období kolem roku 1917, kdy propukla Revoluce, vzývaná ruskou kulturou po celá desetiletí.Román Čevengur sovětského romanopisce Andreje Platonova (1899 - 1951) je nejen reflexí revoluce jako konce světa, ale zároveň také románem o konci revoluce. Platonov svůj román dokončil v roce 1928. Česky vychází poprvé ve vynikajícím překladu Anny Novákové, která autorův rafinovaný poetický jazyk přebásnila se vzácným citem pro napětí mezi stylistickými vrstvami češtiny, počínaje vytříbenou spisovnou normou úvah a popisů a konče vulgarismy hovorové řeči.
Utopie neutopie
Román vyšel teprve roku 1972 v Paříži a v autorově vlasti dokonce až po šedesáti letech - v roce 1988. Tehdejší sovětští cenzoři v redakcích a nakladatelstvích posuzovali text podle klíče revoluční - kontrarevoluční. Rozhodli se pro druhou možnost, nehledě na protesty a ujišťování autora, který se zaklínal socialismem a dělnickou třídou, odkud ostatně i pocházel. (Platonov psal v dopise Gorkému, jehož autority se dovolával v beznadějném sporu s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
