V kanceláři mluvčího bruntálského okresního úřadu Ladislava Olejníčka nepřetržitě vyzvání telefon. Řeky, které se před čtrnácti dny vylily z břehů a způsobily na Bruntálsku největší povodně století, se sice již vrátily do koryt, v nejvíce postižených obcích Lichnov a Zátor ale i nadále trvá stav ohrožení. „Moment,“ dívá se Olejníček z okna. „Ne, zatím neprší,“ uklidňuje kohosi na druhém konci drátu. O/dvě hodiny později už zase lije jako z konve, mluvčí okresu přesto vidí budoucnost optimisticky: „Nemyslím, že by se teď povodeň opakovala. Blesk dvakrát do stejného stromu neudeří.“
Vrátit se domů
Lichnovskou říčkou Čižina projíždí bagr a rypadlem vybírá stržené kusy silnice. Břehy nenápadného a teď už zase mírumilovného potoka lemují zablácené stromy ověšené naplaveným šatstvem, voda strhla telefonní sloupy i většinu plotů u chalup. „Taková to byla krásná vesnice,“ prohlíží si se slzami v očích stará paní svou zpustošenou zahradu. Okresní úřad sice tvrdí, že ves hlídá před lupiči policie, vidět je ale jen pracující požárníky a vojáky. Jediný muž v modré uniformě postává ve dveřích obecního úřadu.Nejhůře z obyvatel lichnovského údolí postihla záplava devětapadesátiletou Žofii Bartoníčkovou, které proud strhl polovinu domu. Ironií osudu je, že pojistka, kterou platila dvacet tři let, jí před měsícem propadla a paní Bartoníčková ji kvůli nemoci nestihla obnovit. Z/celého majetku jí zůstala kočka a čtyři slepice. Zatím bydlí u dcery, obecní úřad jí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
