Haris Silajdžič prý nemá rád novináře, říká se o někdejším bosenském premiérovi. Jisté je, že při své nedávné návštěvě Prahy Silajdžič této pověsti dokonale dostál: na domluvenou schůzku se bez omluvy dostavil s dvou a půl hodinovým zpožděním, s neskrývanou arogancí se zdráhal uvést jakoukoliv zajímavost o svých současných i minulých aktivitách a na položené otázky víceméně odpovídal kusým ano či ne. Rozhovor, který měl trvat půl hodiny, se vyčerpal po necelých patnácti minutách. Přesto si - nejenom bosenská - veřejnost tohoto politika oblíbila: s jistou nadsázkou ho můžeme považovat za posledního mohykána vize o nedělitelné, multikulturní, demokratické a sekularizované Bosně a Hercegovině.
Proti mocipanství
Dnes je již nabíledni, že zmíněnou vizi po představitelích bosenských Srbů a Chorvatů pomalu opouští i sarajevská vláda prezidenta Izetbegoviče, jež se během války prezentovala jako její nejskalnější zastánce. Stačí si vzpomenout na březnové vyhnání zbylých Srbů z těch sarajevských předměstí, jež v rámci daytonské dohody předalo bosenskosrbské vojsko ústřední vládě: už tehdy vysvítalo, že s „multikulturními“ ambicemi Aliji Izetbegoviče není něco v pořádku. Vtírá se myšlenka, že idea jakéhosi malého islámského státečku na troskách Bosny by jeho lidem nebyla úplně cizí.Právě proto se Haris Silajdžič před časem rozhodl opustit své premiérské křeslo, vrátit legitimaci vládnoucí muslimské strany a založit stranu vlastní. Byly tu však i další…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
