Po léta nemohli odborníci stejně jako „poučená veřejnost“ přiřadit k dosavadním svazkům takzvaných akademických Dějin české literatury I-III (1959–1961) svazek poslední, čtvrtý (zachycující období 1898–1945), ohlášený hned na počátku celého projektu v nepodepsané předmluvě k první knize. O čtvrtém dílu Dějin se vykládaly hotové legendy (například: rukopis existuje pouze v jediném exempláři a ten je uložen v trezoru Hany Hrzalové, v letech 1984–89 ředitelky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV). Jisté však bylo pouze to, že se ho nepodařilo publikovat; v roce 1962 (roční intervaly mezi předchozími třemi svazky vyvolaly očekávání tohoto data) bylo příliš brzy, nehotová práce prostě nemohla být předána do nakladatelství, a v letech sovětské okupace bylo naopak příliš pozdě: na konci šedesátých let byl sice celý text zredigován, zrecenzován a přijat k tisku, avšak normalizátoři už zařídili jeho vyřazení z edičního plánu. Teprve nyní, uprostřed devadesátých let, se dočkal knižní podoby. A to podoby pietně se hlásící - nejen vazbou, přebalem a barvami na nich užitými - k oné dávné „trilogii“. Dějiny české literatury IV jsou na světě. Dílo se uzavřelo. Česká literární věda si může odškrtnout další dluh.
Co jsou to akademické Dějiny
Čtyři svazky Dějin měly být vizitkou tuzemské institucionalizované marxistické literární vědy. Nové akademické pracoviště usilovalo v padesátých letech o splnění jasně definovaného úkolu - stačí citovat úvod výše…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
