Bílé pláště nahánějí hrůzu

Obava, že se v Česku může ocitnout bez práce byť jediný doktor, je zřejmě planá. O nutnosti snížit jejich stav sice hovoří ministerstvo, zdravotní pojišťovny a teoreticky ji připouštějí i sami lékaři, tyto názory ale ztrácejí tváří v tvář realitě svou razanci.

V těchto dnech si bezpečnost svých postů ověřují lékaři z českobudějovické Vojenské nemocnice. Přestože jejich špitál bude k prvnímu dni příštího roku Ministerstvem obrany zrušen, jeho šéfům se bez větší námahy podařilo přesvědčit úředníky i samosprávu o tom, že jejich služby jsou pro život místních obyvatel nezbytné. V praxi to vypadá tak, že tři stovky lůžek z Vojenské nemocnice i s padesátičlenným týmem lékařů budou za měsíc sloučeny s místní Krajskou nemocnicí. Českobudějovický případ tak znamená fiasko jedinečné šance, přispět relativně malým dílem - i když v řádu stovek milionů - k nutným úsporám ve zdravotnictví.

Konec vojenského špitálu

O co v jihočeské metropoli šlo? Pro pochopení je třeba se vrátit o pár měsíců zpět. Holáňovo ministerstvo o zrušení nemocnice rozhodlo v květnu. Důvod byl jasný: vojenský rezort dotoval ztrátový provoz ročně padesáti miliony korun, a přitom tři čtvrtiny klientů v té době tvořili civilní pacienti. Holáň proto dohodl s kolegou Rubášem, že nemocnici převedou s lidmi i vybavením pod krajský špitál, který řídí Ministerstvo zdravotnictví.V červnu vypracoval Rubášův rezort plán na omezení lůžek v nemocnicích. Z celkového počtu cca 80 tisíc v celé…