Tajné informace Bílé knihy

Bílá kniha o obraně České republiky se opravdu nevyvedla. Původní záměr vycházel z myšlenky „zprůhlednit činnost ozbrojených sil“; tak to alespoň v úvodu sedmdesátistránkové publikace píše sám ministr Vilém Holáň. Text z dílny jeho úřadu ovšem „zprůhledňuje“ jen dávno průhledné a může mít význam jen pro občany, kteří o armádě nevědí vůbec nic. Například ani to, že vojáci nosí uniformy.Všechny „dosud utajované“ informace z Bílé knihy mohl průměrný čtenář najít v posledních dvou letech zcela bez problémů v denním tisku. Text totiž kromě povšechných nebo zcela prázdných frází přináší jen čítanková fakta o strategii České republiky a struktuře naší armády. Přes podobný název jej proto v žádném případě nelze srovnávat s publikacemi vydanými např. v Německu, Holandsku či Francii. Tam se totiž občan dočte podrobnosti o skutečném počtu vojáků, personálních přesunech na velitelských místech, rozmístění jednotek, vojenském výzkumu atd. Holáňovo ministerstvo se však z neznámých důvodů rozhodlo své poplatníky podobně „ožehavých“ informací ušetřit.

Armáda je vojsko a vojsko je armáda

Čtenář zajímající se o „dosud utajovaná“ armádní fakta je v Bílé knize poučen, že naši armádu tvoří pozemní vojsko, vojenské letectvo, vojsko protivzdušné obrany a logistika. Dále se dozví, že pozemní vojsko je děleno na polní, územní obrany a síly rychlého nasazení. To je vše. Jména velitelů, jejich životopisy, školy a profesionální zkušenosti bychom hledali marně. Není možné…