Čtyři glosy k dopisu
Pro čtenáře, kteří nečetli článek, na který Ludvík Vaculík reaguje („Konečné řešení na česko-německý způsob“, Respekt č. 40/94), je nutné jeho dopis doprovodit několika poznámkami.
1.Text, o kterém se L. Vaculík zmiňuje, nepojednává - jak by se z dopisu zdálo - ani o „vývoji romské otázky“ jako celku, ani o spisovateli osobně. Celá téměř třístránková reportáž informuje především o dosud zamlčovaném faktu: že u nás za protektorátu fungoval romský koncentrační tábor hlídaný a spravovaný výlučně Čechy. Přestože jeho výsledky byly otřesné (stovky vězňů zemřely na epidemie a špatné zacházení, zbytek česká protektorátní policie odtransportovala do Osvětimi), nenajdeme zde dodnes sebemenší připomínku či hold obětem. Naopak: na místě Čechy organizované genocidy vlastních spoluobčanů byl po válce postaven obří prasečák.Toto téma jsme tedy „dráždili“ v Respektu č. 40. Náznak řešení, po kterém Vaculík volá, je pro tento případ prosté: na začátek by stačilo vztyčit v Letech památník. „Řešit“ současný stav česko-romského soužití je ovšem složitější. Ukazují to už čtenářské reakce na diskutovaný text. Všechny nechávají stranou koncentrák a nesou se v podobném duchu morálního rozhořčení nad vytrhanými parketami, dětskými přídavky a zločinností jako Vaculík. To samo o sobě není zase až tak důležité. Daleko vážnější je, že všechny - ať vědomě či ne - odmítají přijímat Romy jako sobě rovné občany. Je to zjevné z toho, jak naprosto překrouceně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
