Bohatým brát a chudým dávat
Cizinci nechápou, proč je Češi tak odírají
U pokladny Petřínské rozhledny se vytvořila krátká fronta. Paní u kasy prodává lístky střídavě za deset korun, střídavě za dvacet korun. Podle toho, jakou řečí ji čekající osloví. „Jen ať platí,“ prohlásí starší paní svému manželovi na adresu před nimi stojících Němců, "stejně mají peněz dost."Bezprostředně po liberalizaci cen v lednu 1991 reagovala spousta obchodníků na masové nájezdy movitých turistů po svém. S vidinou co největšího zisku zavedli pro domácí a zahraniční zákazníky dvojí ceny. Někteří vyvěsili různé ceníky nad pult, jiní udali jen cenu vyšší a potajmu, aby se zahraniční hosté nevyplašili, nabídli česky mluvícím velké slevy. Pracovníci České obchodní inspekce z různých krajů dnes sice shodně tvrdí, že dvojí ceny již po třech a půl letech téměř vymizely, ruku do ohně za to však nikdo z nich nedá. Žádné průzkumy se v tomto směru totiž neprovádějí.
Já jsem Čech!
Uta Silze (22) studuje v bavorském Bamberku slavistiku a do Prahy přijela na podzim 1993. Zapsala se do kursu češtiny na Karlově univerzitě. V půlce října se jí podařilo sehnat ubytování na koleji J. A. Komenského v Parléřově ulici. Bydlela na dvoulůžkovém pokoji s českou dívkou. Zpočátku jí Praha svými nízkými cenami imponovala, na koleji však přišla první studená sprcha. Zatímco její čeští kolegové platí za měsíc asi tři sta korun, Utu přišla kolejní postel na 5270 korun, tedy téměř osmnáctkrát…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
